Kalorická pohroma: jaký je kód na obezitu?

Kalorická pohroma: jaký je kód na obezitu?

„Jez méně. Počítej si kalorie. Sleduj své porce.“ Tyhle věty tvoří základ konvenčního přístupu k hubnutí za posledních 50 let. A je to naprostá katastrofa. Tyto rady jsou založené na nepochopení příčiny obezity.

Proč nebereme vážně otázku „Co doopravdy vede k obezitě?“ Uvěřili jsme, že již známe odpověď. Vypadá to přeci tak jasně – „obezitu způsobuje nadměrný kalorický příjem“ – „jde o kalorickou dysbalanci“ aneb „ moc kalorií dovnitř“ a „málo kalorií ven“ vede k tloustnutí.

Hmotnost = kalorie dovnitř – kalorie ven. Tento model „kalorické rovnováhy“ je do nás vnucován léta.

Teorie o tělesné hmotnosti "Kalorie dovnitř = kalorie ven" je špatně.

Základním předpokladem této rovnice je, že se jedná o nezávislé proměnné, které jsou zcela pod vědomou kontrolou. Kompletně ignoruje několik překrývajících se hormonálních systémů signalizujících hlad a sytost. Dále předpokládá, že bazální metabolismus zůstává pořád stejný a neměnný.

Avšak víme, že tyto předpoklady jsou nesprávné. Bazální metabolismus se může nastavit o 40 % výš či níž. Restrikce kalorií vede k omezení metabolismu, který poráží úsilí o zhubnutí.

50 let jsme následovali přístup k hubnutí „Redukce kalorií na prvním místě“. Tuk, který obsahuje nejvíce kalorií, byl omezen. Vymysleli jsme si výživové plány, potravinové pyramidy a zdravé talíře a navedli děti do tohoto nového nízkokalorického náboženství. Skandovali jsme „Jezte méně a více se hýbejte!“.

Nutriční štítky museli začít zahrnovat kalorie. Vymyslely se různé programy a aplikace na přesnější počítání kalorií, dokonce nástroje počítající, kolik kalorií spálíme. Využili jsme naší vynalézavosti, omezili příjem kalorií a jaký byl výsledek? Rozplynula se obezita jako ranní mlha?

Výsledky by snad už nemohly být horší, ani kdybychom o to usilovali. Vlna obezity a cukrovky 2. typu začala v pozdních 70. letech a dnes o nějakých 40 let později se jedná o celosvětový problém ohrožující celý svět.

Snížení příjmu kalorií nefunguje

Kde se stala chyba?

Jsou dvě možnosti, které mohou vysvětlit, že se obezita šíří tak rychle navzdory doporučení omezování kalorií.

  1. „Redukce kalorií na prvním místě“ je špatná teorie.
  2. Teorie je redukce kalorií správná, ale jsme tak neskutečně líní, že ji nejsme schopni následovat.

Tato hra se nazývá „Najdi viníka“. Přehazuje to tak vinu z toho, kdo radu dává (rada je špatná) na toho, kdo radu využívá (rada je správná, ale ty ji zkrátka nenásleduješ). Je epidemie obezity náhlé celosvětové selhání vůle všech?

S nesprávným pochopením, co obezitu způsobuje, společně s vědecky nepotvrzenými radami o snížení kalorií je snadné hodit vinu na obézního člověka. Rada omezit kalorie je však nápomocná asi jako hřebínek plešatému.

Kalorická pohroma - srovnání dietních přístupů

Graf porovnávající váhu lidí (v kg) stravujících se normálně (Normal Diet) s těmi, kteří omezili svůj kalorický příjem a začali více cvičit (Eat Less, Excercise More) v období 7 let. V prvním roce lidé s nižším kalorickým příjmem skutečně zhubnou, což však následuje jojo-efektem, kdy tělo upravením metabolismu a pomocí hormonů vrací tělesnou hmotnost zpět na původní váhu (před dietou).

Zdravotní iniciativa žen (The Women’s Health Initiative) byla jedna z nejdůležitějších studií o hubnutí. Tato enormní randomizovaná studie zahrnující téměř 50 000 žen vyhodnotila jejich nízko-tukový, nízko-kalorický přístup ke ztrátě hmotnosti dodržovaný po dobu 7 let. Ženy snížily svůj denní kalorický příjem o 342 kalorií a zvýšily pohybovou aktivitu o 10 %. Dle počítadla kalorií se očekával váhový úbytek 14,5 kg během jednoho roku. Tato studie tedy měla potvrdit teorii o kaloriích.

Když však byly v roce 1997 změřeny výsledky, bylo to pouze obrovské zklamání. Navzdory správnému dodržování pravidel této diety vedlo 7 let počítání kalorií k prakticky nulovému váhovému úbytku. Ženy nezhubly ani necelého půl kila. Tato studie byla ohromujícím šokem pro kalorickou teorii obezity. Redukce kalorií nevede k váhovému úbytku.

Redukce kalorií nevede k váhovému úbytku

Po této studii byly dvě možnosti. První, že budeme respektovat její výsledky a najdeme tedy správnou příčinu obezity. Nebo – ta jednodušší cesta – budeme vědu (a výsledky z této studie) ignorovat. Tato průkopnická studie byla proto ignorována a mezitím epidemie obezity a cukrovky dál rapidně rostla.

Konvenční přístup k hubnutí založený na teorii počítání kalorií vede v 99,4 % k selhání. Pokud vezmeme v úvahu lidi s morbidní obezitou – selhání kalorické teorie je v 99,9 %. Tyto výsledky nepřekvapí nikoho, kdo tento přístup sám vyzkoušel.

Největším zdrojem chyb na teorii „kalorie dovnitř = kalorie ven“ je fakt, že redukcí „kalorií dovnitř“ o 30 % dojde také k redukci „kalorií ven“ o 30 %. Výsledkem je žádný váhový úbytek.

Druhým falešným předpokladem teorie je to, že váha je vědomě kontrolována. Ale žádný tělní systém tak nefunguje. Štítná žláza, příštítná tělíska, sympatický, parasympatický, respirační, oběhový, jaterní, renální, gastrointestinální i adrenální systém jsou všechny podrobně kontrolovány hormony. Tělesná váha a tuk jsou také přísně regulovány. Naše tělo obsahuje několik překrývajících se systémů kontrolujících naši váhu. Tělesný tuk je jednou z nejdůležitějších determinant rozhodujících o našem přežití ve volné přírodě a rozhodně se nebude jen tak měnit na základě toho, co si zrovna dáme do pusy.

Kalorická pohroma - hormony kontrolují náš hlad

Hormony kontrolují hlad, říkají nám, kdy máme jíst a kdy přestat. Ghrelin je silný hormon signalizující hlad a cholecystokinin a peptid YY jsou hormony sytosti říkající, že jsme plni a máme přestat jíst. Vzpomeňte si na poslední zážitek z restaurace „all-you-can-eat“ aneb „vše, co můžeš sníst“. Představte si, že jste již snědli hromady talířů s jídlem a jste kompletně (na 110 %) plní. A teď – dokázali byste sníst ještě několik dalších vepřových kotletek? Pouhá myšlenka vás může zneklidnit – působí hormony sytosti, které vám brání v dalším jídle. Navzdory přesvědčení mnohých nejíme jen proto, že jídlo je dostupné. Kalorický příjem je pod taktovkou hormonů.

Studie ukazují, že váhový úbytek vede ke zvýšeným hladinám ghrelinu, který zvyšuje hlad a to dokonce i 1 rok po zhubnutí. Tito pacienti byli skutečně fyzicky více hladoví (měřitelně).

Hormony regulují náš bazální metabolismus, základní hladinu energie, kterou naše tělo potřebuje, aby normálně fungovalo. Tato energie je využitá na tvorbu tělesného tepla, napájí naše srdeční svaly, plíce, játra, ledviny atd. Nízký kalorický příjem vede ke snížení bazálního metabolismu až o 40 % ve snaze ušetřit energii pro tělo. Naopak – záměrně překrmení vede ke zvýšení bazálního metabolismu, protože se naše tělo snaží nadměrný energetický příjem spálit.

Ukládání tuku tedy není problém nadměrného energetického příjmu. Je to problém energetického přerozdělování.

Příliš mnoho energie je odkloněno od produkce tuků – například pro tvorbu tělesného tepla. Tento energetický výdej je kontrolován hormonálně. Nemůžeme se rozhodnout, kolik energie se uloží do tuků a kolik se využije na formování kostí. Proto je důležité kontrolovatjaké hormonální signály získáváme z jídlane kolik kalorií jídlo s sebou nese.

Různá jídla mají různou hormonální odpověď

Jak dlouho budeme (špatně) věřit, že nadměrný kalorický příjem vede k obezitě, tak dlouho jsme předurčeni k selhání. Podle tohoto předpokladu působí 500 kalorií ze sušenek na tloustnutí stejně jako 500 kalorií ze salátu, což je očividně nesmysl. Hledáním viníka na straně pacienta byla obezita přeměněna na morální selhání a omluvila tak profesionály od jejich neúspěšných pokusů o léčbu obezity.

Nemůžeme se rozhodnout být méně hladový. Nemůžeme se rozhodnout zvýšit náš bazální metabolismus. Pokud jíme méně kalorií, naše tělo to jednoduše kompenzuje snížením bazálního metabolismu. Různá jídla mají různou hormonální odpověď. Některá jídla způsobují přibírání na váze více než jiná. Kalorie nejsou příčinou tloustnutí. Proto omezení kalorického příjmu nevede k hubnutí.

Obezita je tedy spíše hormonální, než kalorická nerovnováha. A hlavní roli zde hraje hormon inzulin. Netrapte se proto počítáním kalorií, vyhněte se průmyslově zpracovaným produktům, jezte přirozené celistvé potraviny a zaměřte se na kvalitu jídla. Jezte v klidu a pro ochucovaní vašich pokrmů volte bylinky a kvalitní koření. 

Celou sérii článků na téma obezita, kalorie, cukr, inzulín, půst i jednoduchá doporučení najdete na našem sesterském blogu: OH MY GUT- blog o střevech, mikrobiotě, jídle, zdravé špíně i mnohem dalším.

A na závěr: Jak souvisí fermentace a kvašené potraviny s tématem obezity a hormonální nerovnováhy?

Bakterie pomocí kvašení (fermentace) snižují obsah jednoduchých cukrů v jídle a tím ho činí zdravějším. Méně cukru = nedráždíme tolik inzulín zodpovědný za ukládání tuků. Mikrobi v kvašených potravinách prospívají zdravídvěma způsoby: jednak snižují obsah cukru v potravě a dále komunikují s tlustým střevem a mikrobiotou. A už stovky (možná tisíce) let víme, že lidé konzumující hodně kvašených potravin z toho značně těží. Zkuste třeba mléčný nebo vodní domácí kefír a oslavujte své zdraví s námi!


Zdroje: 

https://idmprogram.com/calorie-debacle-t2d-19/

Dr. Jason Fung – The Obesity Code